
Potkali jsme se v práci, kam já nechtěla původně vůbec nastoupit, ale přemluvili mě (díky Lenksy!). Dohromady jsme se dali až o pár měsíců později na teambuildingu na podzim 2019, kde to málem celé neklaplo, protože se nám do toho pletl Karel. Doslova.
Od prosince jsme spolu bydleli a v únoru si pořídili Rufuse, kterej okamžitě narušil klid v domácnosti (a narušuje dodnes). Zároveň přišel covid, takže jsme byli „uvězněni“ doma, což byla zkouška odvahy. Ale zvládli jsme ji.
No… a zbytek znáte. Proto ta svatba. 😄



Když bychom měli v našem vztahu určit, kdo je ten klidnější a rozumnější, odpověď je jasná – já. 😄 Ale vážně – vzhledem ke svoji práci jsem zvyklá udržovat klid i v krizových situacích… což se hodí nejen v práci, ale i doma (protože Rufus). Na rozdíl od Davči mám dar najít věci, které on za boha najít nemůže, i když mu leží přímo před nosem.
Kromě toho vařím, nebaví mě to, ale vařím a vařím líp (Davča nevaří, takže laťka je nízko). A ano, jsem ta milejší polovina v páru. A taky ta organizovanější. A ta, co má větší trpělivost. A ta co má samozřejmě vždycky dobrý nápady a pravdu.
A taky sleduju víc sportů než Davča!

V našem vztahu jsem ten neklidnější, nerozumnější, neumím najít věci, který mám přímo pod nosem, ani nevařím.
Nejsem milej, jsem neorganizovanej, nemám trpělivost, ačkoliv dobrý nápady a pravdu mám samozřejmě taky. I přes to všechno mě má pár lidí rádo! (říkali)
A jsem ten, co doma vypíná sporty, což je věc, kterou jsem si nikdy nedovedl představit (zdravím rodiče).




Poznáte ji hned – je vysoká, krásná, vtipná, má vlasy hustší než les kolem areálu a charisma, co se nedá přehlédnout. U obřadu bude sedět – ne kvůli pohodlí, ale proto, aby vedle ní nevypadala nevěsta jak hobit na školním výletě.
Seznámily jsme se pracovně – já se tehdy hlásila na místo, které už dostala ona. Mně nabídli jiné, posadili nás vedle sebe… a z tohohle naprosto náhodného rozhodnutí vzniklo jedno z nejdůležitějších přátelství v mém životě. První člověk, kterého jsem poznala po návratu ze zahraničí. A i když jsme v té práci obě nevydržely moc dlouho (Bára ani zkušebku, já jen o fous dýl), vydržely jsme spolu. A to se počítá.
Naše přátelství je kombinace čiré lásky a veřejně nepublikovatelných historek. (často totiž začínají stylem Mám limetky a sodovku, máš vodku?)
Epický byl rozhodně punkový trip na Srí Lanku, který obnášel malý batůžek s dvěma tílkama a plavkama a plánem na prvních 24 hodin, zbytek byl totální freestyle a dodnes nechápu, že jsme se vrátily domů v pořádku…
Dneska je z Báry spořádaná máma dvou dětí (ano, fakt), ale pořád je to ta samá bytost, co má ostrý humor, srdce na správném místě a schopnost zvednout mi náladu i během nejhoršího dne. A já jsem strašně ráda, že právě ona bude u tohohle všeho se mnou. ❤️


Poznáte ho hned – je vysokej, krásnej, vtipnej, má vlasy hustší než les kolem areálu a charisma, co se nedá přehlédnout. U obřadu bude sedět – ne kvůli pohodlí, ale proto, aby vedle něj nevypadal ženich jak hobit na školním výletě.
Když jsme se poprvé potkali v práci, to poslední, co by mě tehdy napadlo bylo, že mi někdy tenhle člověk půjde za svědka. Nicméně ne všechny věci jsou takové, jaké se na první pohled zdají!
Naše přátelství je kombinace čiré lásky a veřejně nepublikovatelných historek. (často totiž začínají slovy „Žer svině!“)
Epický byl rozhodně výlet do Maroka, kde jsme surfovali, v neoprenech zadržovali průjem a na dálku sledovali, jak nám v práci padají všechny pipeliny. Ale šlo to, šlo to, Imhotep!
Stejně či více epický pak byl fotbalový trip Kosovo – Černá Hora, kde jsme strávili krásné večery s místními a Miroslavem Donutilem. O fantastickém fotbalovém zážitku v Catanii o několik let později pak ani nemluvím.
Nejvíce nás ovšem sblížila manželská postel, společné trable a Kim Churchill. A také Jericho.
A já jsem rád, že u obřadu se mnou bude nejen on, ale i jeho fantastická kytara ❤️

Nejmladší z nás tří sourozenců, ale rozhodně ten nejzodpovědnější. Když jsme přemýšleli, kdo chceme aby nás oddal, padla volba na něj i z důvodu, že by nemusel svůj projet finišovat v sobotu v 11:59.
Prožili jsme spolu několik epických cyklovýletů (a další nás do svatby ještě čekají!), stejně jako večery a víkendy strávené počítačovými hrami i s Tomem.
Sdílíme i společnou lásku k Bayernu (díky!) a objeli jsme spolu kus Německa – kromě Mnichova i stadiony v Berlíně či Frankfurtu.
Pokud byste si jej prohlédli zblízka, možná byste ještě objevili na jeho obličeji jizvy – před spoustou let se popral s vlkem, a vyhrál!
Že někdy bude v takové roli by mě před necelými 23 lety nenapadlo – a už vůbec ne v momentech, kdy rodiče odjeli na nákup, já hlídal a on potřeboval na záchod. Ale život je holt nevyzpytatelný!
Věříme, že z toho udělá nezapomenutelný zážitek nejen pro sebe a pro nás, ale také pro všechny okolo.
No pressure!